Dog blog slaví své polonarozeniny

Když měl náš Brex narozeniny, všem se vám nezapomněl ve svém článku pochlubit. Dnes má ale ještě jedno výročí. No, dobře, tak jen půlvýročí. Je to totiž přesně rok a půl, co mi začal strkat čenich do mého blogového psaní, na základě čehož vlastně vznikl Dog Blog.

A tak jsem si řekla, že s ním udělám takový malý rozhovor, abych zjistila, jak na svůj první článek vzpomíná. A taky jsem se rozhodla, že mu tady dám víc prostoru, protože jeho články jste si mnozí, včetně vašich potomků, oblíbili. Tak tady to máte:

„Milý, Brexi, tímto ti oficiálně svěřuju část mého virtuálního prostoru. Chovej se mi tu slušně, starej se pěkně o naše čtenáře, zkus jim občas předat i nějakou hodnotnou informaci a vůbec – neudělej mi tu žádnou ostudu. A teď už se můžeš našim novým čtenářům představit a těm stálým o sobě prozradit něco víc.“

„Jéé, díky. Zdravím vás, milé čtenářky a čtenáři. Jmenuju se Brex a narodil jsem se v jedné jihomoravské vesničce. Jsem tak trochu vesnický a tak trochu městský pes. A taky jsem australský ovčák. K tomu, co je to vlastně ten australský ovčák a jaká jsou ještě další plemena psů, se určitě dostaneme v některém z mých budoucích článků. 

Takže jsem teda „australák“ se spoustou energie, který prý musí pořád něco vyvádět (Zuzka říká, že v tomto si můžu s jejími dětmi podat packu – to znamená, že jsme jako úplně stejní).

Já mám nejradši dlouhé procházky nebo když mi moje smečka háže míčky. K mojí smečce totiž patří nejen velcí lidé, kteří si říkají dospělí, ale i jejich mláďata, kterým se říká děti. A protože je mám moc rád a rád si s nimi hraju, říkal jsem si, že právě pro ně, ale i pro vás, moje malé kamarády, bych chtěl psát svůj blog.

„Tak fajn, to beru, Brexi. Ty budeš psát hlavně dětem a já zase hlavně pro jejich rodiče. Tlapku na to?“

„Tlapku na to!“

„Tak a teď nám, Brexi, řekni, o čem plánuješ ve svých článcích pro děti psát. Co myslíš, že by naše malé čtenáře mohlo zajímat?“

„No, vím, že dnešní děti jsou hodně zvídavé a zajímá je kdeco, ale já můžu psát jen o tom, čemu sám dobře rozumím. A to jsou psi a další zvířátka. Prostě příroda.

Ještě teda hodně dobře rozumím pamlskům a různým dalším dobrotám, ale kdybych měl o nich psát, nejspíš by byl tvůj notebook pořád celý poslintaný. Tak asi radši zůstanu u té přírody a tak.“

„No, jak tě znám, dokážeš strkat čenich i do spousty jiných věcí, takže námětů ke psaní budeš mít určitě dostatek.“

„Jo, to jo. Budu jich mít určitě HAFo. Teda jako hodně. HAFo se říká u nás v Brně a mně se to slovo náramně líbí.“

„To věřím. Ale ještě se tě zeptám na tvůj první článek, který jsi tu kdysi napsal. Pokud se nepletu, byl o blechách.“

„Joo, to byl takový rychlonápad, když jsem viděl, o čem všem na svém blogu píšeš ty. A napadlo mě napsat o tom, co je spoustě psů velmi blízké – jako že až tak blízké, že to mají přímo v kožichu – no a tak jsem napsal o blechách. A myslím, že se mi to docela povedlo, nebo ne?“

„No, musím uznat, že jsi spoustu čtenářů pobavil. A něco málo jsi jim o těch blechách vlastně taky prozradil, takže za mě nakonec asi dobrý.

Chtěl bys nám, Brexi, ještě něco říct? Něco, na co jsem se tě třeba zapomněla zeptat?“

„No, chtěl bych ještě říct, že budu moc rád, když mi děti budou posílat svoje nápady a náměty, o čem bych mohl psát. A taky mám moc rád, když ta naše lidská štěňata kreslí barevné obrázky. My psi sice nevidíme dobře úplně všechny barvy, ale i tak mám ty obrázky od dětí rád. Takže mi udělá fakt HAFo velkou radost, když mi budete svoje výtvory taky posílat.“

„Tak jo. Díky za rozhovor, Brexi, a tímto se s tebou i s našimi čtenáři pro dnešek loučím. Mějte se moc hezky a kdyby vás Brex nějak moc zlobil nebo psal nějaké hodně velké nesmysly, tak mi dejte vědět.

A na závěr ještě připomenu, kam můžou děti své (naskenované) obrázky, náměty na články a otázky pro Brexe posílat. Je to na e-mailovou adresu red.dog@zuzkacervena.cz. Najdete ji i tady pod naším článkem. Tak se mějte fajn, ahoj Zuzka.“

„A pac a pusu k tomu!“