Tak co, těšíš se do školky?

Pokud máte drobečka, který se v září chystá poprvé do školky, už jste tuhle větu slyšeli od příbuzných a kamarádů nejmíň stokrát.

Vždycky si říkám, jak by se na mě koukal nějaký dospělý, který má za pár dní nastupovat do nového zaměstnání, kdybych na něho vybafla: „Tak co, těšíš se do práce?“

Asi by si zaťukal na čelíčko, nebo by byl přinejmenším dost zaskočen.

Krok do neznáma

Dítko, které má jít poprvé do školky, většinou vůbec neví, co ho čeká. A to ani tehdy, když má staršího sourozence, kterého do školky pravidelně s rodiči doprovází, zná to v šatně jako svoje (nebo spíš bráchovy) boty a dokonce už i párkrát nakouklo do třídy.

Takhle z bezpečného břehu, ve chvíli, kdy do školky ještě chodit nemusí a už vůbec ne každý den, je to úplně jiné, než když je do té neznámé vody „hozeno“ a nezbývá mu, než plavat.

I dospělý člověk, když jde poprvé do nové práce, nebo do jakéhokoli nového kolektivu, systému, je značně nervózní, protože netuší, co čekat. Může mít obavy, jestli bude práci dobře zvládat, jestli ho přijmou budoucí kolegové, jestli zapadne a pochopí rychle, jak to tam chodí.

Při otázce, jak se do nové práce těšíme, nám tak naskočí ledacos, většinou to ale bývají hodně smíšené pocity.

Jak tedy nástup do školky usnadnit?

Představte si sebe při nástupu do nového zaměstnaní. Co byste od svých nejbližších, a nejen od nich, potřebovali? Zkusím si tipnout a přirovnat to k dítěti v nové školce. Mohlo by to být třeba:

• pochopení, že mi není zrovna do smíchu = nebo dokonce pláču
• pochopení pro moji nervozitu, když nevím, jak to tam chodí = nevím, kde jsou záchody, nebo kde si můžu nalít čaj
• pochopení, protože mám strach, když nevím, co všechno se ode mě očekává = budu to všechno umět?
• pochopení pro to, že se bojím, abych zapadl do kolektivu = najdu si ve školce nové kamarády?
• pochopení pro moje obavy z toho, jaký bude šéf = jaká bude paní učitelka, bude hodná?
• ujištění, že je to jen 8 hodin, které utečou a pak si doma odpočinu
  = ujištění, že si pro mě máma opravdu přijde
• ujištění, že se budu zaučovat krůček po krůčku, abych to všechno zvládl
  = ujištění, že si budu moct na školku zvykat postupně
• vědomí, že se při tom všem mám o koho opřít = že je máma/táta na mé straně

Věřím, že vás napadne ještě hromada dalších věcí. Všechny mají ale jedno společné. Ať už jsme děti, nebo dospělí, vždycky potřebujeme ujištění, že naše pocity jsou legitimní. Že je normální cítit se tak, jak se právě cítíme.

Že jsme úplně v pořádku, když se bojíme nebo jsme nervózní.

Vstupujeme do velkého neznáma, vystupujeme z jedné velké komfortní zóny. A to si žádá trpělivost – od našich blízkých i od nás samotných.

Pár praktických tipů

1. Největším nepřítelem trpělivosti a pochopení je nedostatek času.

Proto máte-li možnost, domluvte se se zaměstnavatelem, že po skončení rodičovské dovolené nastoupíte do práce až od října. Pokud už pracujete, zkuste si vzít dovolenou alespoň na první zářijový týden (nebo dva :) ).

I pozdější ranní odchody si nastavte tak, abyste měli dost času a nestresovalo vás, že přijdete do práce pozdě.

Jak k tomu přistoupit? Třeba vás inspirují kartičky ranních činností, které si můžete zdarma stáhnout, a s dětmi pak každý den odškrtávat jejich plnění.

2. Několik dalších tipů si můžete přečíst v tomto článku: 10 tipov, ako zvládnuť nástup do škôlky. V něm je krásně shrnuto to podstatné.

Hodně se mi líbí hned první tip týkající se vlastního nastavení. Děti totiž neomylně vycítí, pokud jsme sami rozechvělí, nejistí nebo dokonce nedostatečně přesvědčení o správnosti našeho rozhodnutí dát dítě do školky.

3. Určitě budete souhlasit, že každý člověk se rád na něco těší.
A děti obzvlášť.

Někdo se těší na brzkou dovolenou, jiný zas už v pondělí vyhlíží pátek a děti se těší třeba na to, až půjdou s rodiči do ZOO.

Však to určitě dobře znáte – jakmile se blíží nějaká radostná událost, neslyšíte doma nic jiného než „Kdy už…?“ Pro malé děti je totiž čas velmi abstraktní. Žijí tady a teď (což bychom se od nich měli znovu naučit) a dny jim dost často splývají v jeden nekonečný životní mejdan :)

Při nástupu do školky však může takové „nekonečno“ vyvolávat nejistotu a strach. Dítě potřebuje vědět, že čas bez rodiče je nějak ohraničený, že se může těšit na chvíli, kdy si je táta nebo máma vyzvedne a půjdou společně na hřiště nebo na slíbenou zmrzlinu.

Navíc je fajn těšit se i na víkend, kdy si budete moct přispat (haha :-D ) a užít si rodiče celý den.

Pokud se vaše děti ještě nevyznají v jednotlivých dnech a pojem pondělí je pro ně stejně srozumitelné jako včera nebo pozítří, můžete jim pomoct se v tom všem zorientovat. Magnetický plánovací kalendář je skvělá pomůcka, která je seznámí s názvy dnů, se všemi těmi podivnými označeními, jako je dnes, zítra, pozítří, včera a předevčírem, a společně si pak můžete celý týden i naplánovat.

Magnetky jsou záměrně obrázkové, takže si s nimi hravě poradí každý nečtenář (a psst…některé děti se díky němu naučily i číst ;) ).

4. Na závěr se s vámi podělím o svůj ryze soukromý tip.

Pokud cítíte, že dítě na školku není připravené, a máte tu možnost, nechejte si ho ještě doma, nebo zkuste zkrátit jeho pobyt ve školce na minimum.

A pokud si to z jakéhokoli důvodů nemůžete dovolit a dítě do školky dát musíte, věnujte mu odpoledne svůj čas. I ten největší extravert se bude potřebovat dosytit vaší láskou a plnou přítomností.

Přeji vám, ať v září vykročíte vy i vaše děti tou správnou nohou!

Mějte se prima a ať je váš život psina :)