Samostatné dítě – jak začít?

Samostatné a sebevědomé dítě – to je cíl, ke kterému směřuje většina rodičů. Kdy a jak začít toto téma ve výchově řešit? Jak se dá pomocí pár jednoduchých zlepšováků podpořit samostatnost a tím i sebevědomí dítěte? Pokud jsou tyto otázky u vás aktuální, čtěte dál.

Duben a květen jsou měsíce, kdy je samostatnost omílána horem dolem. Důvodem jsou zápisy do škol a do školek, při kterých se nejeden rodič zamýšlí nad tím, zda je jeho dítě na nástup do škol(k)y připravené. A rovněž ze strany učitelů přicházejí určitá očekávání, že nastupující dítě bude schopné si se základními věcmi poradit samo.

Ve školce jde hlavně o oblékání, schopnost se samostatně najíst, uklidit po sobě, poznat si své věci a v neposlední řadě vydržet několik hodin bez rodičů.
Ve škole se pak očekává prakticky totéž, jen na vyšší úrovni-už se nepočítá s nějakou větší pomocí ze strany dospělých.

Kdy s podporou samostatnosti začít?

Mnohé články, leckdy psané i odborníky z oblasti psychologie, výchovy a podobně, radí začít se samostatností už v nejnižším věku. Dle nich už několikaměsíční dítě zvládne např. spát samo a je potřeba tuto možnost využít. S tím ale nemůžu souhlasit.

Každé dítě je jiné a je potřeba k nim tak i přistupovat. Zatímco jedno miminko prospí celou noc, klidně i v samostatném pokoji, jiné je citlivější, plačtivější, potřebuje více cítit blízkost rodiče a v takovém rozpoložení s ním „trénovat“ osamostatňování může být značně kontraproduktivní.

Maslowova pyramida potřeb ukazuje, proč je důležité naplnit nejprve základní potřeby (fyziologické, potřebu bezpečí, sounáležitosti a uznání), aby se mohlo dítě soustředit na seberealizaci, která následně vede k větší samostatnosti.

Samostatné dítě může vyrůst pouze v bezpečném prostředí. Pokud nemá naplněné základní potřeby (fyziologické potřeby – jídlo, spánek, vylučování atp., pocit bezpečí a jistoty, lásku), nemůže se dostatečně rozvíjet. Přistupujme proto k dítěti individuálně. Základem je pozorovat potřeby dítěte a adekvátně na ně reagovat.

Sebeuvědomování jako začátek cesty do světa

Ve chvíli, kdy si dítě začne dobře uvědomovat, že ono a maminka jsou dvě samostatné bytosti (přibližně do 6 až 9 měsíců věku se dítě s matkou identifikuje a považuje se za jednu a tutéž bytost), nastává často období separační úzkosti. Dítě se chce osamostatňovat, zkoumat vzdálenější svět, ale stále potřebuje jistotu, že je rodič dostatečně blízko a ono je tak v bezpečí.

K překonání tohoto období pomáhá kromě ujišťování dítěte o vaší lásce i jeho schopnost tzv. symbolického uvažování (chápe, že nepřítomnost matky v místnosti neznamená její definitivní nepřítomnost), později i rozvoj řeči (může mámu přivolat zpátky) a rozvoj pohybu (může za ní samo přijít).

Ustojí-li dítě toto období bez větších citových karambolů, dokáže se od mámy postupně odpoutat, začíná jeho cesta k samostatnosti a my velmi záhy uslyšíme ono známé „Já sám“, „Já sama.“

Já sám, já sama

Jakmile batole vysloví svým tenkým hláskem poprvé tuto větu, zajásejte, obrňte se trpělivostí (kupte si hodně čokolády), zrušte všechno, kde musíte být na čas :)  a maximálně ho v jeho snaze o samostatnou činnost podpořte.

Batolata velmi ráda pomáhají v kuchyni. Nechte je přesypávat, přelévat, míchat, nabírat lžičkou, zkrátka všechno, u čeho zvládnete, když toho bude víc na podlaze než v míse.

Dítě si při tom všem procvičí jemnou motoriku, uvědomí si různorodost, množství a složení potravin (sypké, tekuté, hodně, málo atd.) a vzroste jeho sebehodnocení, když „samo“ upeče první bábovku.

Zkuste dítě co nejméně opravovat. Dělá to nejlépe, jak v danou chvíli umí. To platí pro všechny případy, kdy nám chce dítě pomáhat. Když je budeme příliš často opravovat, ztratí motivaci a nadšení a raději budou čekat, až to za ně všechno uděláme my, rodiče, což je přesný opak samostatnosti.

Nemluvě o tom, že ke zdravému sebevědomí tím také příliš nepřispějeme.

Praktické tipy

Abychom nemluvili jen obecně, pojďme na pár praktických tipů, jak v duchu Montessori podpořit samostatnost dětí:

• Většina dětí nedosáhne na klasický vypínač světla, což může být přes den problém hlavně v koupelně.

Pokud nemáte nějakou technickou vychytávku (u nás manžel na toaletě vyrobil spínač s fotobuňkou) ani dostatečný prostor pro vyšší stoličku, můžete si snadno vyrobit „rožínátko“ (takto to pojmenovaly naše děti-a ano, žijeme na Moravě :) ).

Stačí dostatečně dlouhá dřevěná či plastová tyčka, kterou na konci obalíte obyčejnou vatou a celé to omotáte pevnější lepící páskou. Vznikne tak jakýsi nástroj tvarem připomínající louč (jaká to náhoda), pomocí kterého děti snadno dosáhnou na vypínač a mohou si tak samy rozsvítit.

• Naučte ho pít rovnou z hrníčku

Každé dítě je motoricky jinak zdatné. Nicméně většina dětí je dřív nebo později schopna zvládnout bez problémů pití z klasického hrníčku. Pořiďte dítěti hrneček plastový-je pro ně lehký a současně při jeho upuštění na zem nehrozí jeho rozbití.

Uvidíte, že se dítě velmi rychle naučí (hodně odkouká), jak z něj pít, a vy si můžete ušetřit kupování lahviček a různých pítek, která (co si budeme povídat) se docela špatně čistí. Naše děti se naučily pít z hrníčku zanedlouho poté, co zvládly bezpečně a pevně stát na zadních.

• Plete si vaše dítě levou a pravou, ale trvá na tom, že se bude obouvat samo?

Pokud máte strach, že s tzv. kozíma nohama zakopne a spadne třeba na schodech, můžete mu s obouváním na správnou nohu snadno pomoct.

Vezměte jeho boty, fixou je obkreslete na karton (alá Cimrmanovy dřeváky :) ) a označte písmenky levou (L) a pravou (P) stranu. Stejná písmenka napište na kousky samolepícího papíru a vložte je do příslušných bot.

Nejen že si dítě boty už nepoplete, ale bude díky tomu každý den nenásilně trénovat, která strana je levá a která pravá.

Pletou si vaše děti levou a pravou botu? Obkreslete jim boty na kus kartonu a napište písmena L a P i do bot – přímo, nebo na samolepící papír.

(Na téma pravá a levá pro vás aktuálně připravuji samostatný článek.)

• Nechte ho, ať si chystá batůžek samo.

Určitě občas vyrážíte na výlety, nebo na návštěvu k prarodičům. Pořiďte dítěti batůžek, do kterého si bude moct připravit všechno, co je potřeba.

U nejmenších dětí stačí, když si do něj zabalí svého oblíbeného plyšáka nebo jinou hračku.

Větší děti už zvládnou najít a dát do batohu třeba pláštěnku, láhev s pitím nebo malou svačinku.

Postupně přidáváme další věci, úměrně věku a schopnostem dítěte. Nakonec si zvládne sbalit oblečení a hračky i na týdenní dovolenou. Pomoct mu v tom může seznam, který si koneckonců píšeme i my, dospělí.

Pokud ještě dítě neumí číst, vyrobte mu obrázkový seznam, ve kterém si jednotlivé položky může odškrtávat, nebo vybarvovat. Nám doma už se mnohokrát osvědčil tento obrázkový seznam.

• Máte doma školkáčka, který už balení podle seznamu zvládá levou zadní?

Pak můžete přikročit k dalšímu levelu – nechte na jeho vlastním uvážení (ze začátku s vaší podporou, nebo pomocí), co všechno je na výlet, do kroužku, k babičce potřeba. Co by se mu mohlo hodit, co by nemělo v batůžku chybět.

V tom může být pro dítě velkým pomocníkem magnetický plánovací kalendář, díky kterému ví předem, co ho v aktuálním týdnu čeká a na jaké kroužky či výlety se může připravit.

Vedlejším efektem používání plánovacího kalendáře je postupná orientace v čase, v obecných pojmech jako včera, dnes a zítra i v názvech jednotlivých dnů v týdnu.

A jak podporujete samostatnost vašeho dítěte vy?
Podělte se o vaše vyzkoušené zlepšováky a pomocníky pro vaše děti a napište mi na red.dog@zuzkacervena.cz.

Mějte se prima, ať je váš život psina ;)