Tak trochu serióznější blechy

Ne, nepředstavím vám dnes blechy v dlouhé večerní róbě, které vždy uctivě a nahlas pozdraví, když okolo nich skáčou jiné blechy.

Seriózní totiž nebudou samotné blechy, anóbrž spíše informace o nich. V posledním (a zároveň v jeho prvním) článku to totiž Brex vzal tak trochu hopem (koneckonců…jak taky jinak, když jde o blechy).

Dnes se tedy podíváme na toto téma trochu podrobněji.

Blechy patří k jednomu z velmi častých problémů, se kterými se musí majitelé psů a koček potýkat. Těm, kteří měli štěstí, že jejich mazlíček tuto nevítanou návštěvu ve svém kožichu nehostil,  ze srdce ♥ gratuluju. A nejen jim bych chtěla blechy a problematiku s nimi spojenou představit trochu blíž.

Co o blechách nejspíš víte
(nebo vám to prozradí strejda Google :-) )

Blecha patří mezi bezkřídlý hmyz, pro nějž jsou typické delší zadní nohy, které mají schopnost využít v jednom okamžiku velké množství energie a díky tomu rychle a daleko doskočit.

Je známo něco přes 2500 druhů. V České republice se jich vyskytuje přibližně 130. Za nejrozšířenější druh se v současné době považuje blecha kočičí (Ctenocephalides felis).

Dospělci se živí krví teplokrevných obratlovců, tedy savců a ptáků. Sají samičky i samci, samičky však musí sát před každou snáškou.

Vajíčka jsou asi půl milimetru veliká, a protože na srsti či peří nedrží, spadnou a zůstávají v okolí zvířat.

Už po dvou dnech se z vajíček líhnou larvy. Ty se živí nejčastěji nestrávenou krví, kterou dospělci vypouštějí (zjednodušeně řečeno vykakají) během svého sání na hostiteli a které je tak v okolí zvířete velké množství.

Larva postupně roste a později se zakuklí. Zhruba po týdnu se z kukly vyvine dospělá blecha a vše se znovu a znovu opakuje.

Celý vývojový proces trvá asi 4-6 týdnů. Může být ale i kratší. Vše záleží na vhodnosti podmínek (vlhkost, teplota, ne/přítomnost hostitele apod.).

Co možná o blechách nevíte

  • Zralé kukly jsou pokryté organickými částečkami, jako jsou chlupy, malé kousky hlíny, písku a podobně, a nejsou tudíž v prostředí vidět.

Zdánlivě čistý pelech psa či kočky se tak může během 1 týdne stát zdrojem velkého množství dospělých blech, které následně nakladou další stovky vajíček.

  • I dospělá blecha, není-li v okolí vhodný hostitel, se dokáže dobře skrývat. Reaguje pak na otřesy, které znamenají přítomnost hostitele.

Hnízdo, které je část roku prázdné, se po příletu ptáka „rozpohybuje“. Stejně tak bouda, kterou pes přes zimu nevyužíval (protože si tou dobou hověl v naší ložnici), zaznamená na jaře značné otřesy a blecha tak ví, že se blíží dlouho očekávaná hostina. Pokud s blechou nezatočíme, žije zbytek života téměř výhradně na hostiteli, kterého opouštějí pouze, chtějí-li „vyměnit“ hostitele za nového.

  • Důkazem přítomnosti parazita v kožichu je obvykle bleší trus.

Relativně častěji, než na samotnou dospělou blechu, narazíte v srsti zvířete na drobné, tmavě červené (až černé) tečky. Jedná se o nenatrávenou krev, kterou dospělci trousí během sání krve hostitele.

Jednoduchý test (sesbírání těchto „teček“ na kousek savého papíru a jejich namočení) odliší bleší trus od pouhého znečištění srsti.

  • Jak se již Brex ve svém článku ráčil zmínit, největší infestace blechami, a tedy i jejich trusem, bývá v oblasti beder, u kořene ocasu a v tříslech.

Je to geniálně jednoduché. Když si představíte, jak se – pro změnu – snaží pes zakousnout blechu (a nikoli naopak, jak tomu obvykle bývá), na zmíněná místa si často nedosáhne. Nebo si na ně dosáhne přinejmenším, lidově řečeno, „blbě“.

Blechy tak často sedí někde na konci psa a dělají na něj dlouhý nos…



No dobře, řekli jsme, že to bude seriózní článek…

…tak dál…

  • Blechy jsou původci některých zoonóz (=nemocí přenosných ze zvířat na člověka).

Většina z nás ví, že morové epidemie byly spojovány s přemnoženými krysami. V učebnicích dějepisu už se ale tak často nezdůrazňuje, že přímým přenašečem bakterie Yersinia pestis, která mor způsobovala, nejsou krysy, ale právě blechy žijící v jejich srsti.

Dále jsou blechy přenašeči bakterií Rickettsia typhi (původce skvrnitého tyfu), Bartonella, Salmonella, Staphylococcus či Clostridium tetani (způsobující tetanus).

  • Mohou přenášet i viry

Nejznámějším příkladem jsou Leporipoxviry, k nimž patří původce myxomatózy králíků. Ten je obecně přenášen krev sajícím hmyzem. A tedy i blechou.

  • Blechy jsou také mezihostiteli jiných parazitů, konkrétně celé řady tasemnic.

Pes, kterého svědí kůže, se často v postižených místech kouše a může tak snadno blechu pozřít. U koček je zas blecha nevítanou svačinou ve chvíli, kdy se zvíře čistí. Při olizování srsti může spolknout nejednu hodující blechu.

Pokud tedy pravidelně odčervujete svého psa či kočku a přesto se dlouhodobě nemůžete zbavit tasemnic (myšleno těch jejich, ne vašich :-) ), doporučuji důkladnou prohlídku srsti, případně rovnou aplikaci některého z odblešovacích přípravků (o tom zase v některém z příštích článků).

Pár zajímavostí nakonec

Bleší kousnutí svědí.

To není nic nového, viďte? To ví každý. Dokonce i ten, kdo ještě nikdy žádné zablešené zvíře nepotkal.

Ovšem už méně se ví, že svědění není způsobeno samotným kousnutím – tedy tím, že si blecha dovolí probodnout ctěnou kůži nebohého chlupáče. Ve skutečnosti se jedná o alergickou reakci na sliny, které blecha při sání vylučuje do ranky, aby tak zabránila srážení krve. To vede postižené zvíře k tomu, že se úporně drbe a kouše, což má za následek narušení celistvosti kůže, která je tak náchylnější k sekundární bakteriální infekci.

Při chronické infestaci blechami můžeme pozorovat v nejvíce postižené oblasti polámané chlupy, alopetická (=holá) místa v srsti a postupné zesílení kůže. Dlouhodobé zablešení zvířete může být rovněž příčinou jeho anémie neboli chudokrevnosti.

Co blecha, to jiný sportovní výkon

Představte si, že na začátku 19.století se dva francouzští vědci rozhodli, že změří délku blešího skoku. Porovnávali blechu psí (Ctenocephalides canis) s blechou kočičí (Ctenocephalides felis felis). Došli k těmto číslům:

Průměrný skok blechy kočičí je 19,9 cm. Nejméně skočila 2 cm, nejvíce 48 cm.
Průměrný skok psí blechy je pak 30,49 cm. Nejkratší skok měří 3 cm, naopak, když se blecha psí hecne, dokáže skočit až půl metru.

Holt kočky jsou v průměru kratší, než psi, tak se blechy kočičí tolik nenadřou :-)

A teď to nejdůležitější: Jak je to s těmi psími blechami? Jdou, nebo nejdou na člověka?

Pravdou je, že kdo viděl film Na samotě u lesa (tedy prakticky skoro každý), má jasno. Blechy skutečně nejsou nijak zvlášť vybíravé a pokud není k mání jejich typický zvířecí hostitel, smlsnou si klidně i na člověku. A i u něj mohou způsobit výraznou a značně nepříjemnou alergickou reakci. Odzkoušeno (bohužel) na vlastní kůži. Doslova.

Kterak s blechami účinně bojovat, případně se jim ideálně úplně vyhnout, si povíme v příštím článku.

S pozdravem „Blechám zmar!“ vás zdraví Zuzka

"Jako máma dvou dětí a kámoška (ne)jednoho hafana vím, jaké je soužití s touto smečkou divočina. Na svém blogu se s vámi chci podělit o svoje postřehy a zkušenosti, kterak to udělat, aby to byla především pořádná psina." Více o mně zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů