Předvánoční stres a spěch? Ne, díky!

Taky máte pocit, že každý rok začínají Vánoce dřív a dřív? A taky se spolu se mnou tak trochu bojíte, že příští rok vás zastihnou nepřipravené už po návratu z letní dovolené?

Musím se přiznat – s trochou nadsázky samozřejmě – že já ano.

A taky se rok co rok „těším“, kterak otočím kalendář na 1.prosince a v tu chvíli, jako by někdo máchl kouzelným proutkem, se obchody, dopoledne běžně zející prázdnotou, zaplní obludnými davy lidí a obludně naplněnými košíky, vozíky a jinými „íky“.

Chce-li se nebohý občan v obchodech vyhnout hromadám dalších občanů, má několik možností.

Může se na celé Vánoce vybodnout a odjet někam do teplých krajů, kde se alespoň ohřeje, když už je tu ta zima-nezima (pro mě to prostě bez pořádného sněhu není ono). Jenomže já mám třeba vánoční období ráda a neumím si ho moc představit jinde, než u nás doma.

Takže je tu druhá možnost – že si můžeme nákupní maraton odběhnout už na podzim a pak si advent skutečně užívat doslova s nohama na stole. Jenže v tom je pak právě ten paradox – Vánoce tak posouváme na mnohem dřívější dobu, než která jí skutečně náleží. Už jen to, že spousta lidí má vánoční stromeček nazdobený už od půlky prosince, aby ho pak hned pětadvacátého odstrojili a vyhodili, je pro mě přinejmenším nesrozumitelné.
(Nic proti vám, kdo to tak máte, každému vyhovuje něco jiného ;-) ).

Přitom advent znamená příchod, očekávání toho, co přijde – pro křesťany narození Ježíše, pro jiné Štědrý den, vánoční nadílka – je jedno, jak to nazvete, nebo jak Vánoce vnímáte u vás doma vy, každý na nich má rád něco jiného (a jsou i tací, kteří je z různých důvodů nemají rádi vůbec).

Advent by měl být obdobím klidu, ztišení, třeba i rozjímání a hlavně onoho očekávání. Máme být spolu a ten čas si užívat. Místo toho je to část roku, kdy valná většina lidí naopak nejvíc spěchá, shání, chystá, peče, vaří, šúruje, nakupuje, nestíhá, zkrátka stresuje se.

A kvůli čemu?

Abychom měli vše pečlivě nazdobené, protože tak se to přece dělá a bez toho by to nebylo ono. Abychom měli co nabídnout ke kávě, když přijdou všechny ty návštěvy. Abychom vytvořili „to pravé kouzlo Vánoc“. A hlavně…to přece všechno děláme pro ty děti!

Jenomže to je právě ono.

Co myslíte, že děti (a je jedno, jestli máte doma batole, školáka nebo puberťáka) ocení na tom našem shonu nejvíc?

Vůbec nic.

Největší radost totiž vašim potomkům udělá, když si na ně najdete čas a zahrajete si třeba Člověče, nezlob se. Anebo když si spolu jen tak povídáte, vystřihujete papírový betlém, či vyrazíte na nějaký prima výlet, akci, kterých je u nás během adventu doslova požehnaně.

Asi teď namítnete, že si neumíte představit Vánoce bez stromečku, bez dárků, cukroví, kapra nebo čehokoli dalšího (a kdo to jako všechno místo mě udělá?). Upřímně – já taky ne. Ale kapra si můžete dneska koupit už naporcovaného a nákup si nechat dovézt až domů.

Pokud jde o cukroví – není přece potřeba mít napečeno 10 (nebo dokonce i víc) druhů. Bohatě stačí třeba čtyři, jen pro pestrost na talíři. A když do toho zapojíte děti, bude to možná trvat o něco déle a, pravda, i toho úklidu v kuchyni pak bude asi zapotřebí trochu víc :-) ale zabijete tak dvě mouchy jednou ranou a hlavně – budete spolu.

Co se týká dárků – těch přece taky není potřeba hromada. Spíš stačí jeden, dva, kterými se dobře trefíte do přání druhých. A k tomu slouží dopis Ježíškovi (ten mj. najdete v adventním kalendáři), nebo zkrátka jen trocha toho času, abyste si o svých snech a přáních s ostatními popovídali.

A stromeček? U nás doma se vždycky zdobil stromeček na Štědrý den a zapojil se do toho každý, kdo byl po ruce. Pustili jsme si k tomu pohádky nebo koledy a byla to jedna z věcí, na které jsem se už jako dítě moc těšila. A těším se doteď, protože dnes už s námi zdobí naše děti.

A není třeba čekat, až budou dost velcí. Už roční prcek je nadšený z toho, že může být taky platnou součástí rodiny a pomoct třeba s podáváním ozdob. My máme doma nejraději slaměné a látkové, takže se u nich na rozdíl od baněk nemusíme bát, že by jim upadly a rozbily se.

Navíc nejen ze své vlastní zkušenosti vím, že když si s tím dá to batole takovou práci a bylo „u toho“, nemá už pak potřebu stromek nějak zvlášť zkoumat, nebo dokonce výsledek své práce ničit. Nemusíme se tak bát, že by tahalo za větvičky nebo za ozdoby, a čekat, jestli na něj stromeček spadne, nebo ne.

A tak bych vám chtěla, milí čtenáři, popřát, ať si alespoň ty poslední dva týdny adventu užijete v poklidu, beze spěchu, raději s hrnečkem svařáku nebo horkého čaje (jak je komu libo :-) ) se svými blízkými a vytvoříte si tak to skutečné kouzlo Vánoc, které skoro nic nestojí. Jen trochu odhodlání hodit všechny ty „musy“ za hlavu.

Krásné Vánoce vám všem!

PS: Pokud si všechny ty vánoční přípravy užíváte naplno, milujete všech těch 15 druhů cukroví i vybírání každičkého jednoho dárku, tak pak to pro vás ale nejspíš není vůbec žádný stres a já vám přeju, ať si to letos užíváte zrovna tak, se vším všudy, co na tom máte rádi  ;-)

PPS: A pokud fakt nemáte nervy na to pustit děti k pečení či zdobení, můžete využít můj adventní kalendář, díky kterému se každý den alespoň na chvilku zabaví a vy zatím můžete v klidu udělat, co potřebujete.