„Japa je to, paní doktorko, vlastně s těma čipama…?“

Otázka, kterou v posledních dnech slýchají veterináři ve svých ordinacích bezesporu nejčastěji. Možná se jim o těch čipech už i zdá, protože – jak je druhu Homo sapiens sapiens vlastní (ano, i mně, nepopírám) – nechávají lidé věci na poslední chvíli. Takže nejen výměna řidičáku či občanky, odevzdání daňového přiznání, ale i (od příštího roku povinné) čipování psů se dostává na přední místa seznamu s názvem „neodkladné“, a samotný úkon je tak v poslední době jedna z nejžádanějších služeb veterinárního lékaře.

Na druhé straně je ovšem stále velké množství chovatelů, kteří o této nové povinnosti vůbec nevědí. Informovanost je opravdu poměrně malá, přestože samotná novela zákona, která tuto povinnost upravuje, je platná už od roku 2017.

Pokud jde o informace, často i po přečtení „celého internetu“ zjistíte, že máte více otázek, než odpovědí, a že víte, že vlastně nic moc nevíte. Některé diskuze se dokonce hemží zcela nesmyslnými až zcestnými názory podanými stylem „tak to prostě je“. A pak se v tom má jeden vyznat.

A jak to tedy (nejspíš) je?
(Nejspíš píšu proto, že u zákonů jeden nikdy neví, a přečte-li si zákon jeden člověk, zcela legitimně si ho může vyložit úplně jinak, než člověk druhý. Přestože oba četli totéž.)

Pojďme se na to podívat.

Od 1.1.2020 nabude účinnosti novela veterinárního zákona (zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči).

Veterinární zákon (konkrétně §4, odst. 1, písm. f) již mnohá léta říká, že „chovatel je povinnen zajistit, aby byli psi, jakož i lišky a jezevci držení v zajetí, ve stáří od 3 do 6 měsíců platně očkováni proti vzteklině a poté během doby účinnosti předchozí použité očkovací látky přeočkováni, uchovávat doklad o očkování po dobu platnosti očkování a na požádání jej předložit úřednímu veterinárnímu lékaři.“

Novela tohoto zákona (č.302/2017 Sb.) pak k výše uvedenému dodává, že „očkování psa proti vzteklině podle odstavce 1 je platné, pouze pokud pes splňuje podmínky na označení zvířat v zájmovém chovu stanovené v čl. 17 odst. 1 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu, s výjimkou psa, který byl označen čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Chovatel, který chová psa, je povinen zajistit, aby identifikační číslo psa bylo zaznamenáno v dokladu o očkování psa. Identifikačním číslem psa se rozumí alfanumerický kód zobrazený transpondérem, který umožňuje zjistit totožnost konkrétního psa.

Toliko právní hatmatilka. A teď trochu toho teplého lidského slova.

Co že to vlastně v praxi znamená?

Než se do toho skutečně pustíme, přece jenom si neodpustím ještě malinko právničiny, týkající se výrazu CHOVATEL.

Velmi často narážím na otázky majitelů psů, proč by se jich ten zákon jako měl nějak dotýkat? Vždyť oni jsou přece pouze majitelé psa/feny, nikoli chovatelé.
Ano, v běžném hovoru je výraz chovatel skutečně používán pro osobu, která vlastní chovného psa či fenu, a jejímž cílem je pomocí těchto jedinců produkovat (pokud možno kvalitní) štěňata.

Ovšem pro účely veterinárního zákona je chovatelem „každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží, anebo je pověřen se o ně starat, ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu“.

Jinými slovy když vás poprosí kamarádka, jestli byste se nemohli postarat o jejího Punťu, než se vrátí z dovolené, tak ve chvíli, kdy jí to odkývete a Punťu si převezmete do své péče, stáváte se až do návratu kamarádky chovatelem zvířete. Ano, i  tak málo stačí  :-)

Co se tím ale snažím především říct a dobrat se tak jádra pudla,  je to, že v reálném životě MAJITEL = CHOVATEL.  Jakmile si jednou pořídíte pejska, stáváte se dle veterinárního zákona „chovatelem“. A jste to tudíž VY, kdo nesete odpovědnost za jeho dodržování.

Co se od vás tedy očekává?

Od 1. ledna bude očkování proti vzteklině platné pouze tehdy, bude-li váš pes načipován a číslo čipu bude nezaměnitelně uvedeno v oficiálním dokladu o očkování (očkovací průkaz, pas).  Znamená to, že pokud svého psa nenačipujete do konce roku 2019, od Nového roku bude každé nové očkování/přeočkování proti vzteklině platné pouze tehdy, bude-li mu předcházet právě načipování.

Jinak řečeno datum čipování musí být starší, nanejvýš stejné jako datum očkování, aby bylo možné (pomocí načtení čipu) jednoznačně prokázat, že veterinář naočkoval skutečně „toto konkrétní zvíře“, které je v dokladu o očkování uvedeno.

Takto přísně a bez výjimek to platí pro psy, jimž byl vydán petpas, a jimž se tudíž všechna očkování a jiné informace o zdravotním stavu zapisují právě do něj. Právní předpisy týkající se právě vydávání a zapisování údajů do petpasů vycházejí totiž z předpisů EU, které jsou v tomto směru jednoznačné.

U očkovacích průkazů, které jsou vydávané pouze pro použití na území ČR, nejsou zákony tak přísné a lze tudíž načipovat psa dodatečně (po naočkování proti vzteklině). Nicméně velmi nedoporučuji na toto spoléhat, nese to sebou mnohá rizika a je zkrátka lepší mít k 1. lednu záležitosti ohledně čipování v pořádku a nemuset řešit případné průšvihy, nenadálé kontroly a podobně.

Abyste měli konkrétní představu, pojďme se podívat na několik modelových situací:

Pokud jste majitelem psa, který…

• je načipovaný, řádně (pře)očkovaný proti vzteklině a datum tohoto (pře)očkování, datum čipování i číslo čipu je zapsáno v očkovacím průkazu, můžete být v klidu, máte všechno v pořádku.
• je čitelně tetovaný před 3.červencem 2011, datum i číslo tetování a informace o řádném (pře)očkování proti vzteklině jsou zapsané v očkovacím průkazu, máte i v tomto případě splněno.
• je tetovaný až po 3.červenci 2011 (nebo je jeho tetování provedeno sice před tímto datem, ale je nečitelné),  je řádně naočkovaný proti vzteklině a vše je zapsané v očkovacím průkazu – v tomto případě musíte dostát zákonu tím, že musíte svého psa načipovat a číslo čipu uvést v očkovacím průkazu. Datum očkování proti vzteklině může v očkovacím průkazu předcházet datu čipování. Po načipování tedy nemusíte psa očkovat znovu a máte splněno.

Pokud jste však majitelem psa, který…

• má místo očkovacího průkazu petpas, znamená to, že pes je načipovaný (čipování psa je podmínkou pro vydání petpasu), a pokud máte v pořádku (pře)očkování proti vzteklině, mohli byste si teoreticky taky oddechnout. Teoreticky píšu proto, že u nás, v ČR to nejspíš nikdo moc řešit nebude (je to otázka spíše náhodné kontroly). Při vycestování je však velmi důležité, aby (jak už bylo zmíněno výše) datum očkování bylo mladší než datum načipování psa. Aby bylo jasné, že je naočkovaný právě tento pes a žádný jiný.

Pokud přece jen máte psa naočkovaného dříve, než byl načipovaný, doporučuji poradit se se svým veterinárním lékařem, jak budete postupovat dále. Jestliže neplánujete v nejbližší době se psem vycestovat, nejspíš vám řekne, že si s tím nemusíte lámat hlavu.

Ovšem pokud nějakou cestu do zahraničí v plánu máte, je potřeba mít přinejmenším splněnou právě posloupnost jednotlivých úkonů (čipování vs. následné naočkování) a budete nuceni psa znovu přeočkovat, přestože účinnost (potažmo platnost) vakcíny ještě ani zdaleka nevypršela.

(Navíc má každá země svoje vlastní podmínky, které je nutno splnit, aby vám byl povolen vstup se zvířetem na její území. Ty se mohou týkat nejen vztekliny, ale v některých zemích např. i odčervení, účinnosti protilátek po naočkování a podobně. Před cestou do cizí země tudíž velmi doporučuji si alespoň několik týdnů, lépe však měsíců zjistit, co přesně konkrétní země vyžaduje, abyste pak pár dní před plánovaným odjezdem nebyli zaskočeni. )

Tolik tedy k samotnému čipování.

Co se týká registrace čipovaného psa, povinnost přihlašovat psa do některého z registrů zákon neukládá (o problematice registrů zase někdy jindy). Prakticky každý veterinář vám ho ale velmi doporučí, neboť tak výrazně zvyšujete pravděpodobnost, že se k vám váš mazlíček po zaběhnutí opět vrátí.

Sečteno – podtrženo: K 1.1.2020 tedy musí být všichni psi načipováni. Pokud nebude pes načipován, nemá po právní stránce platné očkování proti vzteklině.

To může způsobit problém zejména v případě, že váš pes někoho pokouše. Ovšem i majitel naprosto mírumilovného (či bezzubého :-) ) chlupáče se nesplněním této povinnosti vystavuje riziku pokuty, a to ve výši až 20 000 Kč. V případě právnických osob je to až 300 000 Kč.

Kontrolním orgánem, který může ověřovat přítomnost a konkrétní číslo čipu, je státní veterinární správa (SVS), ale oprávnění či dokonce povinnost čipy kontrolovat mají městská policie či policie České republiky, Celní správa, obce a podobně.

Při vybírání poplatků za psy budou obce pravděpodobně chtít, aby jim majitelé nahlásili číslo čipu psa. Usnadní to jak samotnou evidenci zvířat a poplatků za ně, tak případné dohledání majitele zaběhnutého psa. Majitelům to ušetří zbytečné nervy a obcím náklady související s jejich krmením a péčí obecně. Rovněž v případě škod způsobených zvířetem bude snadnější majitele dohledat a tak na něm náhradu škod požadovat.

Od novely zákona si její tvůrci dále slibují lepší přehled o početných chovech a tím lepší boj s tzv. množírnami. Jak namítá mnoho lidí – a je na tom nepochybně něco pravdy – podvodníci si vždycky najdou cestu, jak zákon obejít, boj bude tak jako tak marný a odnesou to nakonec hlavně ti poctiví.

K tomu si dovolím říct tolik – poctiví chovatelé, jejichž svěřenci (často s výbornými rodokmeny) mají nemalou hodnotu, jistě ocení, že se zvýší dohledatelnost jejich zaběhlého, nedejbože odcizeného mazlíčka. Ti nepoctiví budou nejspíš dál hledat cesty, kterak se povinnostem vyhnout, nicméně každý hozený klacek pod nohy je podle mě dobrý.

A – jak říká jedna z mých velkých učitelek – je lepší nedokonalé něco, než dokonalé nic. V oblasti boje proti množírnám se stále vymýšlí nové a nové nástroje, které by boj s těmito nepoctivci usnadnily, a proto se připravuje (a je již částečně schválena) další novela zákona, která počet těch naházených klacků ještě zvýší. Čipování je tak jedním z kroků, po kterých budou v budoucnu následovat další. A já osobně jsem za to ráda.

PS: Ještě snad vyjádření k „obviněním“, která často ve virtuálních ale i reálných diskuzích padají na hlavu veterinárních lékařů – tedy to, že novela vznikla jistě na základě lobby veterinářů, kteří si chtějí prodejem a aplikací čipů namastit kapsu. Věřte mi to, nebo ne, je spousta mnohem méně pracných a tedy rychlejších způsobů, kterak si vydělat. Samotná aplikace čipu (jak můžete vidět na VIDEU, které připravila Komora veterinárních lékařů) je úkon skutečně poměrně snadný a rychlý. Ovšem to papírování okolo, včetně registrace do některého z registrů, kterou veterinář často v rámci služby nabízí, není nic, co bychom vyhledávali jako příjemnou kratochvíli, a naopak to daného klienta zdržuje v ordinaci, ostatní klienty v čekárně a nás, veterináře, od samotné medicíny, která je (na rozdíl od úřadování) to, co máme rádi a proč jsme si naši profesi vybrali.

Pokud budete mít nějaké další otázky či nejasnosti ohledně čipování, neváhejte mi napsat na red.dog@zuzkacervena.cz, nebo přímo na FB stránku Život je psina.