To bylo tak…
…jednoho krásného dne se naše rodina rozhodla, že naší smečce chybí nějaký trochu chlupatější člen – rozuměj o dost chlupatější, než na co by stačil tělní porost mužské části rodiny – a tak jsme mezi nás přivítali osmitýdenní štěně australského ovčáka.
Neuplynulo mnoho času a tohle zvídavé štěně stihlo vyčenichat, že píšu blog a že tenhle blog je mimo jiné i o psech a taky o dětech, což je obojí přesně jeho krevní skupina. Protože čím větší divočina, tím větší psina…no, ono to u nás platí vlastně i naopak :-)
Což o to, že vyčmuchal moje webovky, to by ještě nebylo nic, co by mi vadilo. Ba naopak, takového věrného fanouška aby člověk pohledal!
Ale ono mi to štěně do toho začalo strkat čenich a hrálo si tak trochu na tiskařského šotka. Kromě překlepů a hrubek mi k tomu začalo přidávat i svoje vlastní štěky, takže mi nezbývalo, než v rámci zachování vlastního virtuálního prostoru pro něj vytvořit stránku, která bude jen a jen jeho a na které může sepsout cokoli a kohokoli jen bude chtít.
Stránka se jmenuje Blog by the Dog – anglicky, páč chce prej prorazit i na mezinárodní psí scénu a být světovej. No, uvidíme. Já myslím, že po jeho blogu nikdo ani neštěkne, protože stojí za starou Belu. Ale co bych pro toho našeho chlupáče (a hlavně teda pro záchranu svého blogu) neudělala.
Tak nějak takto začala kariéra našeho psího bloggera. Nezbývá, než mu popřát, ať se mu daří a má spoustu spokojených čtenářů. Rozhovor s psí bloggerskou hvězdou si můžete přečíst tady>>.
Mějte krásné dny ;)