„Japa je to, paní doktorko, vlastně s těma čipama…?“ – 2. část

O povinnosti čipování vašich psích miláčků jste se mohli ode mě dočíst v jednom z mých předchozích článků. Pokud se k vám nedostal, přečíst si ho můžete i tady.

Nevídáno, neslýcháno, naši zákonodárci trhli rekord (se vší úctou k jejich práci :-) ) a ještě 17. prosince stihli schválit a prezidentem nechat podepsat další aktualizaci, tentokrát přímo veterinárního zákona (nikoli pouze vyhlášky). Ten je tudíž od konce minulého roku platný a POZOR! od 15.ledna 2020 i účinný, tedy od následující středy už i vymahatelný.

Jsou to zdánlivě drobné změny, leč v praxi by mohly mnohé (zejména právě v boji proti množírnám) zlepšit.

A co je tedy nového?

„Chovatel, který chová psa, je povinen zajistit označení psa čipem do 3 měsíců věku, nejpozději však před přechodem k novému majiteli. Chovatel, který chová psa, je povinen zajistit, aby identifikační číslo psa bylo zaznamenáno v dokladu o očkování psa. Identifikačním číslem psa se rozumí alfanumerický kód zobrazený transpondérem, který umožňuje zjistit totožnost konkrétního psa.“

Původní znění mluvilo o čipování nejpozději do 6 měsíců. Jenže v té době už jsou zvířata obvykle dávno pryč od původních chovatelů, tedy i od těch rádoby-chovatelů z množíren. Těžko tak identifikovat štěňata a dopátrat se, kde, jak a za jakých podmínek byla chována a prodána.

Nové znění ukládá povinnost čipování už prvnímu majiteli (tedy osobě, která štěňata odchovala) a zvíře by tedy mělo odcházet do nového domova už načipované a s řádně vyplněnými doklady (očkovací průkaz či pas).

Dále pak…

„Chovatel, který chová 3 a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců, je povinen tuto skutečnost písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy oznámit krajské veterinární správě Státní veterinární správy nebo Městské veterinární správě v Praze Státní veterinární správy (dále jen „krajská veterinární správa“) nejpozději do 7 dnů ode dne, kdy počet chovaných psů samičího pohlaví starších 12 měsíců dosáhl 3 a více chovaných zvířat; v oznámení chovatel uvede počet chovaných zvířat a místo jejich chovu.“

…a…

„Chovatel uvedený v odstavci 3 je dále povinen oznámit krajské veterinární správě písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy snížení počtu jím chovaných psů samičího pohlaví starších 12 měsíců pod 3, a to nejpozději do 7 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala.“

„Žije-li více chovatelů ve společné domácnosti, ve které chovají 3 a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců, má oznamovací povinnost podle odstavců 3 a 4 pouze jeden z nich.“

Jinými slovy kdokoli, kdo by choval 3 a více fen straších 1 roku (bez ohledu na to, jestli jsou nebo nejsou kastrované), musí tuto skutečnost nahlásit příslušným úřadům.
A rovněž je povinen hlásit i to, když některá z těchto fen uhyne.

V praxi by to mělo fungovat tak, že množství fen se počítá v jednom daném, nahlášeném místě. Takže s výmluvou typu „Tajdle Brita a Maxina jsou moje, ale Líza s Korynou patří manželce a Dejnu jsme pořídili synovi, takže jakýpak copak, nikdo z nás tři feny nemá..“ by chovatel rozhodně nepochodil.

Existují nějaké výjimky?

Ano. U povinnosti hlásit 3 a více fen jsou určité výjimky, které se týkají útulků, hotelů nebo penzionů pro zvířata, ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a policie a dále pak chovatelů vodících nebo asistenčních psů.

U některých dalších osob (jedná se zejména o chovatele zvířat s živnostenským oprávněním) je pak výjimka upravena jinými právními předpisy, které se týkají zákona na ochranu zvířat proti týrání. Povinnost hlásit počty zvířat (nejen fen) je v nich tedy zachována.

A co stařečci?

Spousta čtenářů mi psala a ptala se mě, jak je to se starými a/nebo nemocnými psy, kteří často mají od svých veterinářů napsanou kontraindikaci, tedy zdravotním stavem odůvodněnou výjimku z povinného očkování proti vzteklině.

Musím vás bohužel zklamat. V tomto směru se v zákonu nic nezměnilo.

Jako zdůvodnění nám, řadovým veterinářům, kteří jsme toto téma rovněž hojně diskutovali a stále diskutujeme, bylo řečeno toliko:

Pokud má být učiněna jakákoli výjimka ze zákona, např. z povinného očkování, je právě v tomto případě na místě, aby bylo dotyčné zvíře načipováno a bylo tak možné jednoznačně prokázat jeho identitu a to, že je to právě tento pes, který onu oficiální výjimku má.

Mně osobně ta odpověď smysl dává, byť rozumím i tomu, že pro majitele stařičkých hafanů je to spíše o srdíčku, než o nějaké racionální argumentaci.
Takže jen prodávám, jak jsem koupila, a myslet si o tom pak už můžeme každý, co chceme ;-)

Postihy

Co se týká pokut, tady zákon lehce přitvrdil a za přestupek týkající se neplatného očkování proti vzteklině (souvislost s (ne)načipováním vysvětlena v minulém článku) může vyměřit fyzické osobě pokutu až do výše 50 000 Kč. Právnickým a podnikajícím fyzickým osobám zůstává výše do 300 000 Kč.

Věřím však, že většina z vás už má svoje mazlíčky načipované, případně se na to v nejbližších dnech chystá, a že ani případné kontroly nebude nikdo u „běžných páníčků“ hrotit a ti tak odejdou maximálně s napomenutím.

Zákon má sloužit především k řešení skutečných problémů, kterými jsou hojně zmiňované množírny, tak doufejme, že se budou kontroly zaměřovat právě na ně.